Kdo tady pořád dělá to prasátko? Takto jsem se mírně nazlobeně zeptala ve středu 30. září při hodině matematiky, když jsme rýsovali úsečky. Světelné prasátko se stále třepetalo na tabuli, několik dětí mělo pěkně sluníčkem osvícené lavice a pravítka v ruce...

Jenomže děti na mne po právě položené otázce vykuleně koukaly, vůbec chudinky netušily, na co se jich ptám a pojem prasátko naprosto nechápaly. Mně jich v tu chvíli přišlo líto, jednak proto, že jsem je z malé rozpustilosti - pouštění prasátek - podezírala, ale ještě víc proto, že dělat prasátka vlastně neumějí. Nemohla jsem si pomoci. Prasátka jsem je naučila dělat. Štěstí měly děti, které měly sluníčko na lavici a pobavily mě marné pokusy dětí, které chtěly chytit světlo pravítkem, aniž by jim na lavici slunce dopadalo. Snad mi budete věřit, že občas je příjemné naučit školáky něco, co nepředepisují osnovy. Koneckonců, ba ne, právě mi došlo → úvod do fyziky.